Svátky už jsou za námi. Hurá nebo ještě?

Letos po dlouhé době jsem si vánoční svátky užila v klidu a v pohodě. Všechny úklidy a přípravy jsem stihla včas. Zřejmě to bude tím, že nemám práci a mohla jsem si dovolit ten luxus v pohodě a volně péct cukroví se svou dcerou a když nebyl jediný živitel rodiny doma, tak jsem uklízela. Možná to byla taky obrana před zcvoknutím z nicnedělání. Točila jsem se jak korouhvička kolem naší domácnosti, zjistila jsem, že když má člověk prostor uklízet průběžně, jde to mnohem rychleji. Ne, neobjevila jsem Ameriku. Vím, že většina lidí to už dávno ví, možná si to nesou již jako návyk z dětství. Ne tak já. A když člověk denně dojíždí do práce, denně vaří, pere (nevím, kde se to oblečení pořád bere, mám podezření, že samo z  poliček rovnou do koše na prádlo), běhá kolem novostavby, kde je zařizování stále víc než dost, některé základní věci vypustí, protože mu prostě v tu danou chvíli nepadají na hlavu. Například koupě stavebního materiálu, který manžel nutně potřebuje o víkendu, jinak nebude moci dodělat svou akci nr. 1, nebo zaplatit a zkontrolovat účty, nebo prostě jen vybrat náhradní díly na auto, a protože jsou levnější v zahraničí zjistit jejich přesné typy, aby mi neposlali díl, který se s naším vozem ale vůbec nekamarádí, mi prostě na hlavu padají no.

To byla jen malá odbočka, která ale demonstruje můj život. Prostě co dřív hoří, to dřív hasím. Teď když nemusím nic hasit, mám prostor se občas i zamyslet trochu déle, než cestou z práce a do práce nad tím, co je důležité a podstatné. A nejen zamyslet se nad tím, ale i to důležité prožívat. S dcerou na Štědrý den kouknout na pohádky, s manželem si udělat čas na „hezkou“ chvilku ve dvou, dohromady se jít projít. V klidu společně příjemně povečeřet, udělat si radost dárky a světýlky na Vánočním stromku. Další dny navštívit příbuzné a podělit se s nimi o vánoční pohodu, užít si chvíle klidu, vůně cukroví, úsměvů a radosti.  Vždyť to je důvod, proč se všichni na svátky těší, jenže se to nakonec zvrhne v zácpy na parkovištích před supermarkety, fronty u kas a přeplněné vozíky vším, na co lidé šetří celý rok, nebo si na to nedej Bože půjčí, a na Vánoce se utrhnou ze řetězu a skoupí všechno, co jim padne pod ruku. 

                Proč musí nezbytně být na prvním místě konzum? Mnoho lidí by patrně namítlo, že jsme masírováni ze všech stran reklamou a pak se není čemu divit. Vždyť se není třeba nechat. Že mě soused pomluví, protože mi dům nesvítí jako Vánoční stromek? No a co? Každý má svůj způsob jak ozdobit dům, třeba větvičky chvojí mají také své kouzlo. Kdo nabyl dojmu, že nebude-li mít na Vánoce po dvou kilech od každého druhu ovoce a zeleniny, litry alkoholu a Coca Coly, tuny chlebíčků, masa a tisíc milion jednu sladkost, která ho zrovna praštila do očí, je out? Já ne. Mě stačí mít doma trochu ovoce na punč a ovocný salát. Ikdyž na to nevypadám, mám jen jeden žaludek a vejde si mi tam omezené množství jídla. Tak proč ty hory? Kolik se toho vyhodí? Nebudu tady moralizovat nad chudáky z třetích zemí, to je na samostatné zamyšlení… ale je to fakt nezbytně nutné? Proč si nedopřát všechno tohle průběžně celý rok po troškách na které stačí má peněženka? 

Proč se musí nezbytně před svátky vycídit celý dům? Proč se to neudělá po svátcích, nebo průběžně, nebo kdykoliv si vzpomenu. Ano, rozumím tomu, že se generální úklid domu realizuje v zimě. Vždyť je méně práce venku, krom samovýroby dřeva a odklízení sněhu, napadne-li nějaký, není moc co dělat. Ale stihnout vše za každou cenu do Vánoc? Proč? Nenacházím odpovědi na své otázky…Celý rok se člověk snaží udržovat dům v trochu kulturním stavu, aby se případná návštěva nezalekla již při vstupu. Uznávám, že se to občas může vymknout, ale kdo tvrdí, že se mu to nestalo, buď kecá, nebo je psychopatický uklízeč…

Asi už čekáte na závěr mého článku, přece jen už je ten proud myšlenek trochu dlouhý… Tím vším, co jsem napsala a jak se zamýšlím nad svým životem, jsem došla k závěru, že svátky ještě. Proč? Protože jsem se naučila dělat prostor pro svou rodinu. Neupřednostňuji úklid a konzum před svou rodinou. V klidu si sednu na kafíčko s manželem ikdyž ještě nemám vyleštěná okna. Se stoickým klidem si užívám návštěvu přátel, přestože nemám utřený prach z lustrů a naprosto chladnou mě nechává vysávání pavučin, když mi má dcera chce přečíst pohádku. Je pravda, že je potřeba se snažit o čistou a spořádanou domácnost, kde všichni mají všeho dostatek, ale na za cenu, že se tím připravím o neopakovatelné chvíle se svými blízkými. Čas letí, za chvíli už naše dcera na Ježíška věřit nebude a já budu mít krásné vzpomínky na to, jaké to bylo, když na něj ještě věřila. Budu moci vzpomínat, jak mě manžel tiskl k sobě u Vánočního stromku, když už na to nebude mít třeba sílu. Já vím, že to co píšu je už možná klišé, ale opakování je matka moudrosti a dokud budou fronty v marketech a bláznivé hospodyňky, jimž umdlévají ruce a smysly z úklidu, není toho opakování nikdy dost. A pro mě poučení do dalších let? Uklízet průběžně se vyplatí. A když bude jeden druh cukroví, taky se sní.

Za mě svátky ano ještě a kdo z mých přátel s tím nesouhlasí, je u nás na svátky srdečně vítán, rádi se podělíme o naší pohodu, tu totiž nikdo nedokáže vybrat jako regál s hráškem, nebo setřít jako prach z lustru. Tak šťastný nový rok a nohy v teple.

PS: Možná se tento článek měl jmenovat proč. Ale nadpis je výsadou autora, takže proto ;-)